Výpis měst
Kostelec nad Černými lesyHorní Dubenky
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1385. Dne 17. listopadu 1423 byly poblíž obce přepadeny vojskem Menharta z Hradce husitské vojenské jednotky vracející se tudy z obléhání Telče. V boji proti přesile zahynulo kolem 300 mužů včetně jednoho z husitských vojevůdců Havla Pinty, přežil druhý z vojevůdců Jan Hvězda z Vicemilic, který se zbytky jednotek odtáhl do Pelhřimova, kde se spojil s ostatním Žižkovým vojskem. Na břehu rybníka Bor 0,5 km z obce po červené turistické značce směr Jihlávka stojí pomník této bitvy.
Obec má dlouholetou reformační tradici. Již ve 14. století působili v okolí valdenští. V 16. století v obci působil bratrský sbor, o němž se však zachovaly pouze útržkovité zprávy.
Výpis »
Kostelec nad Labem
Kralovice
Za husitských válek bylo město silně poškozeno a král Zikmund je zastavil s okolními vesnicemi bratrům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Ti později rozdělili městečko na dvě části – jedna patřila ke krašovskému panství, druhá k hradu Libštejn na druhém břehu Berounky. Hanušovu polovinu se plaskému klášteru podařilo získat roku 1480 od jeho syna Hanuše II. z Kolovrat za 1600 kop. Libštejnskou polovinu získal klášter roku 1513, ale po pouhých pěti letech přešla polovina města ke kaceřovskému panství.
Výpis »
Štramberk
Nová Bystřice
Roku 1381 se Bystřice stává majetkem korutanského rodu Krajířů z Krajku. Za husitských válek byl pánem Bystřice věrný katolík Lipolt z Krajku. Roku 1420 Bystřici dobyl a vypálil Jan Žižka, poměrně brzy ale byla znovu vystavěna a pojmenována Nová Bystřice.
Výpis »
Jablonné nad Orlicí
Král Václav II. daroval Jablonné Závišovi z Falkenštejna, ve 14. století patřilo zbraslavskému klášteru. Po husitských válkách je zabrali Kostkové z Postupic, od roku 1508 patřilo pánům z Pernštejna a Hrzánům z Harasova.
Výpis »
Chrast
Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V místní části Podlažice (asi 2 km JV od města) stál až do husitských válek benediktinský klášter.
Výpis »
Kaznějov
Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi z Gutštejna. Mezi pány Libštejnským z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.
Výpis »
Řevnice
První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. nadal špitál sv. Františka u pražského mostu, spravovaný řádem křižovníků, mj. vesnicí Jeneč a kostelem v Řevnicích (villam Jens et eccl. in Reueniz). Od roku 1292 se Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a byly poddány zbraslavskému klášteru. Vyjma období husitských válek v 15. století náleželo městečko ke zbraslavskému panství až do zrušení poddanství. Přes Řevnice vedla Zlatá stezka, její část je zachovaná v podstatě původní štětované podobě (zelená turistická značka směrem od hřbitova na jih). Roku 1863 byla otevřena železniční trať z Prahy do Plzně a Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko pražanů. Jižně od Řevnic jsou pozůstatky pásu opevnění z 30-tých let.
Výpis »
Čáslav
Po vypuknutí husitského hnutí setrvala Čáslav na straně Zikmundově. Po jarní ofenzívě husitů v r. 1421 přešlo město na jejich stranu. V červnu 1421 se sešel v děkanském chrámu sv. Petra a Pavla zemský sněm, který vstoupil do dějin jako Čáslavský. Sněm mimo jiné ustavil dvacetičlennou zemskou vládu, do které byl zvolen i Jan Žižka. Ostatky tohoto slavného husitského vojevůdce se našly v roce 1910 ve výklenku podvěžní mariánské kaple.
Výpis »
HlinskoTrocnov
Narodil se zde Jan Žižka a dnes tu na ploše zhruba 15 hektarů stojí jeho velký památník. Nemovitý majetek Žižka prodal v roce 1378 rodu Rožmberků. Na konci 15. století se obec stala majetkem augustiniánů z Borovan, kteří zde v 17. století postavili klášterní dvůr. V 50. letech 20. století byl objekt upraven na muzeum.
Výpis »
LoketKonstanz (Kostnice, D)
Město bylo založeno původně jako keltské, později římské opevněné sídlo.
V letech 1414 až 1418 bylo dějištěm ekumenického koncilu, nazývaného kostnický koncil, který řešil otázku velkého západního schizmatu a reformy církve. V průběhu tohoto koncilu byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen světskou mocí na příkaz císaře Zikmunda mistr Jan Hus. O rok později potkal stejný osud Jeronýma Pražského.
V letech 585 - 1821 byla Kostnice sídlem diecéze.
Výpis »
Mohelnice
První písemná zmínka o obci (Mogilnici) pochází z roku 1131, kdy ji jako majetek metropolitní olomoucké kapituly jmenoval olomoucký biskup Jindřich Zdík. Ve 13. století se jádro osídlení přestěhovalo kvůli pravidelným záplavám a případné lepší obraně na malou vyvýšeninu, tvořící dodnes centrum města. V roce 1275 zde vznikla zřejmě první škola na území severní Moravy, přiřazená k místní faře. Na začátku 14. století postihly Mohelnici dvě morové epidemie, v roce 1322 pak byly u města vybudovány hradby a vodní příkop. Ani ty ale nedokázaly zadržet husitská vojska, která 28. října 1424 město dobyla a vypálila, hradby pobořila a na 700 obyvatel zabila. Hradby i zbytek města byly obnoveny až během 16. století, z této doby je i zachovaná severní (tzv. dolní) brána. Farní kostel sv. Tomáše Becketa, původní farní kostel Panny Marie, poprvé zmiňovaný v roce 1247, byl roku 1424 vypálen husitskými vojsky. Obnoven v gotickém stylu a znovu vysvěcen byl v roce 1480. Z období renesance se na bočních zdech i uvnitř kostela zachovala vzácná funerální figurální výzdoba, spjatá s rodinou tehdejšího faráře Valentina Schwarze. Další úpravy byly provedeny v barokním stylu, týkaly se především dvou bočních kaplí – sv. Anny a sv. Kříže a také oltáře, křtitelnice či kazatelny. Novogotická přestavba po požáru v 19. století přidala především průčelí s kamennou rozetou nad vstupními vraty.
Výpis »
Ivančice
Chotěboř
Pohnutou historii zažili místní občané za husitských válek. Nejprve město v lednu r. 1421 dobyl a poškodil táborský kněz Petr Hromádka z Jistebnice. Brzy ale město oblehlo katolické vojsko a místní husitská posádka se 2. února 1421 vzdala za příslib volného odchodu. Obléhatelé ale slovo nedodrželi a 300 zajatců upálili ve stodole. Tragickou událost připomíná malý pomníček.
Výpis »
Nová Paka
Přelouč
Přelouč je jedním z nejstarších historicky doložených míst regionu. Ve svém znaku má černý rošt ve zlatém poli, který je atributem sv. Vavřince, patrona opatovického kláštera, kterému byla v roce 1086 králem Vratislavem I. věnována. K tomuto roku se vztahuje i první písemná zmínka o osadě s chmelnicí. Od té doby se význam Přelouče výrazně měnil. Dne 8. září roku 1261 byla původní osada povýšena Přemyslem Otakarem II. na město a bylo jí uděleno magdeburské soudní právo. Správa náležela zvláštní rychtě. Mezi jejími držiteli byl například i Jiří z Poděbrad. Ještě ve 13. století se město stalo významným strategickým tranzitním místem při labském brodu na spojnici Hradce Králové a Kutné Hory. Roku 1421 byla Přelouč údajně dobyta a zničena katolickým vojskem Jana Městeckého z Opočna.
Roku 1518 připojil Přelouč Vilém z Pernštejna k panství Pardubice. V druhé polovině 16. století dostala renesanční podobu a roku 1580 se stala královským komorním městem, když tato privilegia potvrdil Rudolf II.. Zároveň byl městu udělen městský znak s roštem sv. Vavřince. Za dob třicetileté války byla ale znovu poničena a rozkvět městu přinesla až stavba železnice a císařské silnice v 1. pol. 19. století. Díky těmto stavbám se Přelouč stala po Pardubicích druhým hospodářsky nejvýznamnějším městem regionu.
Výpis »
Volyně
Polička
Krizovým byl pro Poličku rok 1421. V něm nejprve město otevřelo bránu Janu Žižkovi, ale posléze bylo vypleněno vojskem Zikmunda Lucemburského. V husitských válkách posléze patřila do umírněného pražského městského svazu. Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem.
Výpis »
Hořice
Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné.
První písemná zmínka o Hořicích pochází r. 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko.
V době husitských válek v dubnu 1423 byla u Hořic (na vrchu Gothard 353 m) svedena bitva, kdy proti sobě stáli Jan Žižka se svým orebitským vojskem a Čeněk z Vartenberka s panskou jednotou. Žižkovo vojsko vyhrálo.
Výpis »
Milevsko
Budoucí město se nacházelo na křižovatce obchodních cest ve 12. století, což mu předurčovalo prosperitu a růst. První písemná zmínka o městu pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl ve městě založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích koruny České. Pád moci milevského kláštera je spojen s husitstvím.
Výpis »
Lysá nad Labem
Roku 1355 věnovala manželka Karla IV. Anna lyskou faru klášteru Augustiniánů v Praze na Karlově. Augustiniáni následně v Lysé zřídili konvent s pěti řeholníky. Lysá se tehdy stala manským panstvím a byla propůjčována jako výsluha šlechtickým rodům. Od r.1398 držel Lysou královský hofmistr Petr z Vartemberka a Kosti. Za husitských válek město s hradem a novým augustiniánským klášterem značně utrpělo. Roku 1446 koupil Lysou Jan z Hradce a od něho kupuje Lysou v roce 1450 Jan Smiřický ze Smiřic. Po jeho popravě v roce 1453 přechází panství na jeho nezletilé syny Jindřicha a Václava respektive jejich poručníka Zdeňka ze Šternberka. Václav záhy zemřel a tak celý majetek Smiřických získal Jindřich. Jindřich zemřel v roce 1478 na hradě v Lysé. Pohřben byl v kryptě kostela sv.Jana Křtitele. Dědictvím Lysou získal jeho syn Albrecht, který nechal na přelomu 15. a 16.století hrad přestavět na zámek. Zemřel v r.1505 a byl pohřben také v Lysé, stejně jako jeho starší bratr Jan, pražský purkrabí, který zemřel v roce 1506. Dědičkou Lysé se stala jejich matka Kateřina. Za jejího držení bylo panství Lysá v roce 1508 propuštěno z manství a zapsáno do zemských desk jako dědičné vlastnictví rodu. Na paměť této události má dnes Lysá erb Smiřických, šikmo kosený štít, zakomponován do svého znaku. Za Kateřiny Smiřické prožívá Lysá rozkvět, byla obnovena práva města i fary. Kateřina Smiřická zemřela v roce 1529 a byla pochována v Lysé v kryptě bývalého kostela sv.Jana Křtitele. V závěti bylo panství odkázáno Zdeňku Lvovi z Rožmitálu. Jeho rozmařilý život však způsobil, že musel Lysou v roce 1535 prodat. Novým majitelem se za 5000 kop grošů stal Jiří Bachtl z Pantenova.
Výpis »
Hrádek
Třeboň
Ke konci 14. století bylo kolem města postaveno opevnění hradbami a příkopem, které se osvědčilo později, v husitských válkách, a proměnilo Třeboň v nedobytnou pevnost, schopnou odolat mnohým útokům.
Výpis »
Dobříš
Slibný rozvoj městečka zastavily husitské války. V únoru 1421 se v Dobříši setkala vojska Jana Žižky s pražany, a spojené šiky odtud táhly na západ vyhnat vojsko krále Zikmunda. Od této doby začalo zastavování královského panství šlechtickým držitelům.
Výpis »
Podivín
Stříbro
Český Dub
Roztoky
Hrádek nad Nisou
Frýdlant
Za Biberštejnů přežilo město několik požárů a v letech 1428–1433 několik husitských nájezdů. Po smrti Kryštofa z Biberštejna 15. prosince 1551 připadlo Frýdlantsko opět královské komoře a od ní jej získal za 40 000 tolarů rod Redernů. Během této výměny velmožů si nechali frýdlantští měšťané potvrdit svá městská privilegia. Za Kateřiny z Redernu došlo ke sporu o právo várečné, kdy se měšťané i šlechtična hlásili o právo vařit pivo. Za Redernů byla ve městě postavena nová radnice osazená erby Redernů a Šliků, začalo se s dlážděním ulic a náměstí. Na sklonku 16. století si Redernové v těsném sousedství původního hradu postavili nový renesanční zámek zdobený sgrafity a s novou zámeckou kaplí zasvěcenou svaté Anně.
Výpis »
Kunštát
Odry
Mladá Vožice
Kaple Nanebevzetí Panny Marie stojí na vršku nad městem na místě původního královského hradu, zbořeného během husitských válek v r. 1425. V roce 1646 ji nechal postavit tehdejší držitel vožického panství Krištof Karel Přehořovský z Kvasejovic.
Výpis »
Spálené Poříčí
Mikulov
Sezimovo Ústí
Za husitských válek bylo město místními husity opuštěno a zcela vypáleno (1420) a obyvatelstvo přesídlilo do Tábora. Rozvaliny města se od 17. století zvaly Starý Tábor, začátkem 19. století je doložen jen mlýn se dvorem.
Výpis »
Plasy
Plasy vyrostly okolo cisterciáckého kláštera, jehož zakládací listinu podepsal v r. 1144 český kníže Vladislav II. (cca 1110–1174). Samotný klášter stojí na místě staršího knížecího dvorce. Klášter zažil dvě období vzestupu, z nichž prvé ukončily husitské války a druhé zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785. Majetek kláštera po jeho zrušení přešel do správy náboženského fondu.
Výpis »
Soběslav
Vodňany
Český Brod
Český Brod tvořilo vlastní kamenné město uvnitř jednoduché hradební zdi z poloviny 14. století a jeho tři nechráněná předměstí - Pražské, Kouřimské a Liblické. V prvních desetiletích 15. století, kdy Ondřej z Českého Brodu, profesor pražské univerzity, vystoupil proti Husovým reformám, zůstávalo bohatnoucí město na straně katolické církve a krále. Jejich stoupenci se sešli v Brodě v r. 1415 a uzavřeli proti husitskému svazu panskou jednotu v čele s Janem z Hradce.
Výpis »
Bohušovice nad Ohří
Oblast byla osídlena v dávných dobách, o čemž svědčí archeologické nálezy šňůrové keramiky z pozdní doby kamenné, kostrové hroby z doby římské a z éry stěhování národů. Slovanské osídlení zde bylo prokázáno již v 6. století. Nejstarší písemná zmínka o Bohušovicích (Bvsouici) se váže k ustavení litoměřické kapituly roku 1057. Původní název osady zněl Busovice a později Bušovice. Osada se rozkládala na pahorku zvaném Citomín na severovýchodě. Dalším držitelem byl doksanský klášter a od roku 1384 litoměřická kapitula, která zde nechala postavit kostel. Za husitských válek stálo místní obyvatelstvo na straně stoupenců kalicha. Roku 1460 zastavil Zikmund obec Vílému z Konic a na Kamýku, odkud přešli ke Kaplířům ze Sulevic a nakonec zpět doksanskému klášteru. Za třicetileté války vpadli do obce roku 1631 Sasové a roku 1634 Švédové. Ti osadu vypálili včetně kostela. Nový kostel sv. Prokopa byl vystavěn v roce 1718. Obcí prošlo za sedmileté války pruské vojsko (viz článek bitva u Lovosic). Do života obce zasáhla i výstavba pevnosti Terezín v roce 1780. Významným podnětem k rozvoji obce se stala stavba železnice z Prahy do Drážďan (ke zprovoznění zdejšího úseku došlo v roce 1850) a postavení cukrovaru v roce 1870. Později byla vystavěna i mlékárna a pivovar. První statut města byl udělen roku 1920, během 2. světové války byl nacisty odebrán. Znova byl statut města Bohušovicím nad Ohří udělen 6. října 1998.
Výpis »
Letovice
Kojetín
Pražské biskupství drželo Kojetín od dvanáctého nebo počátek třináctého století až do doby husitského hnutí. Po skončení husitských válek bylo panství pronajato panu Jiřímu že Šternberka, za 5000 zlatek uherských. Kojetínské panství a samo město Kojetín vzrůstá za pánů z Pernštejna. Tomu přispělo udělení práva výročního trhu, které na žádost Jana z Pernštejna udělil Kojetínu český král Ludvík Jagellonský v roce 1523.
Výpis »
Chrastava
Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kajšperka podnikal loupežné nájezdy do oblasti Lužice. Hrad byl i s přilehlým městem zničen vojsky Šestiměstí roku 1433. To samozřejmě vyústilo v pokles počtu obyvatel s následnou stagnací. Někdy bylo místo dokonce popisováno jako pusté. K částečné obnově města došlo již v druhé polovině 15. století, ovšem zásadní roli v dalším rozvoji města měl majitel grabštejnského panství Mikuláš II. z Donína, který v letech 1512-1539 obnovil Chrastavě městská práva, udělil městu řadu privilegií, včetně práva na vaření piva či hrdelní právo. V roce 1581, kdy byl majitelem zdejšího panství Jiří Mehl ze Střelic – vicekancléř českého království za vlády Rudolfa II., získala Chrastava svůj městský znak. Těžba rud v okolí města skončila v 16. a 17. století. Obyvatelé města byli nuceni změnit způsob obživy a ve městě začaly vznikat manufaktury – a to především textilní. Když se Chrastava stala roku 1855 okresním městem a roku 1859 byla městem vedena železniční trať z Liberce do Žitavy, vedlo to k prudkému rozvoji průmyslu i kulturního života.
Výpis »
Slavkov u Brna
Žebrák
Město Touškov
Existenci Touškova jako významného města ukončily husitské války. Jan Žižka, rozzuřený neúspěchem při obléhání Plzně, si vybral Touškov jako místo, kdy by si alespoň částečně vynahradil neúspěch a sehnal prostředky na zaplacení svého tažení: 20. května 1424 město dobyl a prakticky zcela zničil, zanikla budova klášterní správy, tvrz a téměř veškerá zástavba. Po této katastrofě už Touškov nikdy nezískal svůj dřívější význam a po celé další století zůstával takřka bezvýznamnou trhovou vsí, jen pomalu se rozšiřující.
Výpis »
Fulnek
Ralsko
Strážnice
Strážnice byla původně královským majetkem, na počátku 14. století získal toto město významný moravský rod pánů z Kravař. O velký rozmach města se zasloužil moravský zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, který postupně rozšiřoval strážnické panství a zasloužil se také o rozvoj vinařství vydáním horenského práva. V první polovině 15. století se Strážnice stala jedním z nejvýznamnějších moravských husitských center. Za vlády posledního mužského potomka rodu Jiřího z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji města, bylo založeno strážnické Nové Město, opevněné vodním příkopem a hliněným valem s vestavěnými kamennými branami, postaven kostel sv. Martina a došlo také k dokončení přestavby hradu. Z 15. století pochází nejstarší doklady řemeslné výroby.
Výpis »
Lomnice nad Popelkou
Třebechovice pod Orebem
Podle pověstí se na pravém břehu Dědiny usadili lidé vedení Třebochem, který dal osadě své jméno. Když se pak osada rozšířila i na druhý břeh řeky, byl vystavěn vysoký most a ves tak získala německé označení Hohenbruck. První písemná zmínka pochází z roku 1358. V tomto roce král Karel IV. povýšil Třebechovice na město. Během husitských válek se město stalo sídlem husitů vedených knězem Ambrožem, vůdčí osobností husitského hnutí na Hradecku. V roce 1419 se bojové bratrstvo sešlo při shromáždění stoupenců na vrchu Vinice, který přejmenovali na Oreb, podle biblického „Chórebu“, a sami stoupenci si začali říkat orebité. Orebité se stali vedle táborů a pražanů třetí významnou silou husitů. Roku 1423 se orebského bratrstva ujal sám Jan Žižka po svém příchodu do Hradce Králové. Po smrti Žižky se orebité přezvali na sirotky. Vrch Oreb byl významný i během mobilizace v roce 1938. Na věži kostela, který je na Orebě, byla hláska protiletecké obrany Hradce Králové.
Výpis »
Jistebnice
Jistebnický kancionál je sbírka duchovních písní v latině i češtině z 15. století.
Tento kancionál je památkou, která umožňuje nahlédnout do husitského liturgického zpěvu; ve špatném stavu jej našel roku 1872 na půdě fary v Jistebnici u Tábora sedmnáctiletý student gymnázia v Táboře Leopold Katz (nar. 1854 v Jistebnici – zemř. 1927 v Praze), který se později jako JUDr.- právník stal jedním z největších mecenášů výtvarníků a podporovatelem České akademie věd a umění. Tehdy Katz upozornil na svůj nález svého profesora klasické filologie na gymnáziu a jeho prostřednictvím se pak památka dostala k rukám historika Františka Palackého (ten ihned rozpoznal její hodnotu). Jistebnický farář P. Josef Schuller pak rukopis věnoval Národnímu muzeu v Praze, kde se nachází (pod sign. II C 7) dodnes. Kancionál obsahuje známé písně Ktož jsú boží bojovníci a Povstaň, povstaň veliké město pražské.
Výpis »
Telč
Odolena Voda
Odolena Voda zůstala v držení kapituly až do počátku husitského hnutí. Díky následné sekularizaci získalo ves Staré Město Pražské, kterému patřilo více než sto let. Postupně panství pronajímalo za 60 kop českých grošů několika nápravníkům a to v rozsahu poplužního dvoru, několika dědin, rybníku a luk.
Výpis »
Planá
Ledeč nad Sázavou
Melechov - nejvyšší vrch na Ledečsku (713 m n. m.). V době husitských válek se nazýval Oreb.
Výpis »