Během husitských válek se hradu zmocnili husité, vytvořili z něj svůj opěrný bod a škodili odtud jak nejlépe uměli, takže musel být r. 1433 obležen a dobyt spojenými vojsky měst Swidnice a Wroclaw.


50.8607492° N, 15.9120933° Enavigovat

Ruina středověkého hradu nad vsí Janowice Wielkie, 12 km východně od Jelenie Góry, je příkladem výšinného hradu výtečně využívajícího své polohy, v tomto případe skalních útvarů vystupujících na žulovém vrchu vysokém 561 m n.m. v krkonošském podhůří, zde nazývaném Rudawy Janowickie.


Hrad vznikl postupně v několika stavebních etapách. Založil jej jako své privátní sídlo dvořan svídnicko-javorských knížat rytíř Mikolaj (Nickel) Boltz nedlouho před r. 1374, kdy je hrad Bolczów poprvé připomínán jako jeho majetek. Během husitských válek se jej zmocnili husité, vytvořili z něj svůj opěrný bod a škodili odtud jak nejlépe uměli, takže musel být r. 1433 obležen a dobyt spojenými vojsky měst Swidnice a Wroclaw. Při dobývání byl zřejmě poničen, ale již zanedlouho poté byl opraven, rozšířen a obýván.
Novou podobu mu přinesla zejména přestavba zahájená v letech 1517 až 1518 Hansem Dippoldem von Burghaus. V letech 1537 až 1543 byl hrad v majetku Justuse Deciusze - Dietze z Krakowa, významného dvořana a sekretáře polského krále Zikmunda "Starého". V průběhu I. pol. 16. stol. bylo modernizováno opevnění, které mimo jiné zahrnovalo i barbakán a několik bašt. Ke konci třicetileté války se však hradu zmocnili Švédové, kteří jej r. 1645 vypálili. To byl počátek rychlého úpadku objektu. Od té doby již nebyl obýván a rychle se proměnil ve zříceninu.


První zajišťovací práce byly zahájeny již r. 1848 hrabětem Wilhelmem von Stolberg-Wernigerode. Počátkem 20. stol. byla na hradě vybudována turistická chata. Ta však po II. sv. válce zanikla. Zdivo ruiny bylo zpevněno a zakonzervováno v letech 1965 až 1967.

Hrad měl čtyřdílnou dispozici. Pozůstatkem původní stavby ze 3. čtvrtiny 14. stol. je objekt horního hradu v severozápadní části vrcholku. Zaujal pětiúhelníkovou plochu vloženou mezi dva skalní útvary, které se na západní a východní straně podílejí na jeho ochraně. Na východním skalním bloku vystupoval z nároží jádra ven celou svou hmotou hranolový, mírně lichoběžníkový bergfrit, z něhož jsou dochovány tři stěny. Obytný palác umísťovala starší literatura na protější západní skálu. V lichoběžníkovém prostoru vymezeném částečně dochovanou hradbou bez pozůstatků okenních otvorů však nejsou žádné náznaky dvorní zdi.


Mezi oběma skalními masívy bylo sevřeno podélné nádvoří, na jehož severní dlouhé straně jsou zřetelné ruiny přízemí protáhlé (7,8 x 20 m) obytné stavby, původně považované za mladší a do jádra později vložené. V novější literatuře je však tato dvouprostorová, částečně podsklepená budova považovaná za původní palác z konce 3. čtvrtiny 14. stol. V čelní kurtině na jižní straně mezi oběma objekty na skalách (a mezi skalními masívy) byla umístěna jednoduchá kulisová brána. Uprostřed nádvoří se nacházela cisterna.


Na jihovýchodní straně se nachází dvojdílné předhradí, vzniklé zřejmě postupně až v mladších fázích výstavby hradu. Jeho dělící osu tvoří skalní hřeben. K němu se přimyká starší severovýchodní část předhradí, obsahující ve své ploše množství drobných skalních útvarů, s dodnes zachovanou obvodovou hradbou. Ze zástavby se dochovalo pouze torzo dvoudílného stavení při severní hradbě. Tato část předhradí byla sice komunikačně nevyužitelná, zato však byla přírodou dobře chráněná a byla odtud výborná kontrola posledního úseku vstupní cesty směřující k bráně do jádra. V další fázi, nepochybně až po r. 1433, byl tento koridor na jihu ohrazen konkávním obloukem mohutné a silné hradby s mnoha střílnami v přízemní úrovni a s ochozem přístupným z patra nové jihovýchodní brány, která zajišťovala vstup do předhradí. Byla tvořena věží lichoběžníkového půdorysu s mírně zatočeným průjezdem, přimykající se od jihozápadu ke špičce skalního hřebene a ke starší části předhradí. Jelikož nová brána před čelo staršího předhradí lehce předstupovala, byla nad ní k její ochraně později postavena před jihovýchodní čelo staršího předhradí mohutná válcová bašta, z níž bylo možné postřelovat nejen prostor před bránou, ale i celé předpolí. Bašta byla snad v pozdější době zčásti využita i k obytným účelům, čemuž nasvědčují schody a vstup z barbakánu a velká obdélná okna upravená z otvorů střílen.


Při úpravách hradu ve 2. čtvrtině 16. stol. byla starší lichoběžníková branská věž z doby po r. 1433 upravena. Nad průjezdným přízemím bylo zřízeno obytné patro celkem s třemi rozměrnými okny na boční i čelní straně a s dochovanými zbytky omítek, zatímco 2. patro bylo ponecháno jako obranné, s třemi menšími obdélnými okénky s široce rozevřenými vnitřními špaletami, která mohla být použita jako střílny. Brána byla doplněna rozměrným přízemním podkovovitým barbakánem s řadou střílen a vstupem od východu. Barbakán se připojoval ke skalnímu bloku pod velkou baštou. Kousek před barbakánem byl ve skále vylámán spíše symbolický příkop. Na jeho hraně stála jednoduchá hradba, která tak vymezovala čtvrtý díl hradu - půlkruhový čelní přihrádek.
Příkop dnes překonává cesta po dřevěném můstku, za nímž směřuje přímo do široké brány barbakánu s vyzděným ostěním a s mělkým čtvercovým rámem vrat.

Zdroj: www.apsida.cz