Po letním dobytí hradu Lanšperk táborským polním vojskem zamířili táborité k Jičínu, kde se k němu připojovaly oddíly posádkových měst. Prokop Holý stále zustával na smírčích jednáních v Praze a vrchní hejtman Kromešín se postupne přesouval na Žitavsko. Zde se marně snažil dobýt klášter Ojvín. Dne 27. září 1429 se vydali za výpravou Prokop spolu s bechyňským hejtmanem Janem Blehem, s nymburským hejtmanem Otíkem z Lozy a s velitelem staroměstského sboru Václavem Cardou. O den později se k nim připojili polní sirotci v cele s Velkem z Březnice a knězem Prokůpkem. Celé vojsko čítalo přibližně na šest tisíc pěších, osm set jezdcu a přes dvě stě vozů. Asi 1. října se shromáždilo u Žitavy a postupovalo ke Zhořelci, jejich útok na hradby byl neúspešný. Podobně dopadlo i následné tažení husitů na hrad míšenského biskupa Stolpen. Úspešně však husitská vojska získala město Kamenec. Část vojska zřejmě pronikla až k Dráždanům. Hlavní husitské síly v polovině října zahájily postupné dobývání Budyšína, jednoho z největších měst lužického Šestimestí. Celé vojenské střetnutí v Budyšíně nakonec skončilo dohodou o vykoupení příměří. Dohru této husitské výpravy s sebou nese i obvinění budyšínského městského písaře Petra z Prišvic, který údajne pomáhal husitum. Po vynuceném doznání na mučidlech 3. února 1430 byl popraven. Zprávy o dalších podzimních husitských výpravách jsou velmi zmatené, je však jisté, že zásahy husitu se ješte odehrály na území Dolní Lužice, Slezska s Boleslavcem. Jediné město, které se jim ale podařilo 27. října dobýt, byl dolnolužický Gubin. Celá výprava se vrátila kolem 11. listopadu 1429 s bohatou kořistí.