- Sirotčí vojsko se vydalo z města Český Dub do Horní Lužice ↑
- Přes Frýdlantsko a dál podél toku Lužické Nisy k městu Penzig (Pieńsk) ↑
- Bobrowice - spojení husitských armád s druhou částí sirotků z východních Čech okolo Hirschbergu (Jelenia Góra). ↑
- Hlohov (Głogów) - po problematickém přebrodění Odry se připojil Petr Šafraněc s dvěma sty muži ↑
- Spojená armáda táhla dál Velkopolskem k hraničnímu Santoku, načež zamířila na území Nové marky ↑
- Zde se Sirotci okolo 10. června zmocnili města Friedeberg (Strzelce Krajeńskie), načež ve městě upálili tři katolické duchovní ve smolných sudech. Po této popravě se postupujícímu vojsku v Nové marce postupně vzdalo dvanáct měst. ↑
- Mezi nimi se také vzdalo město Woldenberg (Dobiegniew). ↑
- U dobře opevněného Landsbergu (Gorzów Wielkopolski) se k Sirotkům připojilo silné vojsko poznaňského hejtmana Sudivoje z Ostrorógu. Přesto město, bráněné zhruba tisícem obránců vojska nedobyla ↑
- Husité se svými spojenci proto pokračovali dál k moři. Obsadili opuštěný Soldin (Myślibórz) ↑
- Pokračovali k silně opevněnému městu Königsberg (Chojna) ↑
- A dál k Arnswalde (Choszczno) ↑
- V polovině června se přidal pomořanský vévoda Bohuslav ze Slupce podporovaný městem Starogard (Starogard Gdański) a několika dalšími pomořanskými šlechtici. Sirotci se svými polskými spojenci poté vstoupili na území Řádu, přitáhli k Schlochau (Człuchów) ↑
- Vzápětí společně s hlavní polskou armádou vedenou Mikulášem z Michalówa oblehli 6. července mocnou řádovou pevnost Konitz (Chojnice). Jan Čapek nesouhlasil s polaky o nutnosti dobytí města a 22. červencek obránci útok snadno odrazili. ↑
- Výprava od dalšího obléhání upustila a sirotci s Poláky zamířili na východ, k jádru Řádového území k vyplenění cisterciáckého opatství v Pelplinu ↑
- Město Tczew bylo zapáleno a dobyto už po prvním útoku 29. srpna. V obsazeném Tczewě padlo do rukou husitů množství zajatců a dobyvatelé zde získali velkou kořist. Nechali zde na hranici upálit zajaté české žoldnéře bojující ve velmistrových službách. ↑
- 1. září 1433 stanuli před opevněným přístavním městem Danzig (Gdaňsk). Výprava rozložila svůj tábor na Biskupské hoře nedaleko města, avšak dobře opevněný Danzig se Sirotci ani nepokoušeli déle obléhat. ↑
- Po 4 dnech se vydali k moři, přičemž vypálili blízký klášter v Oliwě. 4. září pak stanuli na břehu Baltského moře. Dle kronikářů si husité u moře hráli jako malé děti a plnili své čutory mořskou vodou. Část sirotků byla u mořského břehu pasována na rytíře ↑
- Od Danzigu ustoupilo husitské vojsko zpátky k Starogardu a zatímco mezi Řádem a polskou stranou probíhala mírová jednání, stahovali se sirotci dál na jih. Postoupili kolem Bydgoszczi ↑
- U dobytého hradu Jasieniec (Zamek w Nowym Jasieńcu) 13. září 1433 uzavřeli sirotci mír s rytířským řádem a kolem poloviny října se vrátili zpět do Čech ↑
Tato rejsa je nejznámějším a pravděpodobně také vůbec nejúspěšnějším tažením husitů za hranice Českého království. Sirotčí výprava Jana Čapka ze Sán k Baltu, která zajistila sirotčímu polnímu vojsku velikou kořist, uzavřela období spanilých jízd.
„Hle bratří, přiznávám se vám, že dosáhnuv v těchto místech konce světa, nemohu dále postupovati, protože mi v tom brání mořské vody!“
Jan Čapek ze Sán
Sirotci ani táboři však ze svých kořistnických výprav nepřivezli do Čech dostatečné množství zásob a další vydržování polních vojsk v Čechách, kde po další katastrofální neúrodě v roce 1433 reálně hrozil velký hladomor, bylo již téměř nemožné.
Většina navrátivšího se sirotčího vojska se po svém příchodu domů zapojila do probíhajícího obléhání katolické Plzně. Velblouda, kterého si s sebou husité přivedli, jim však plzeňští obránci při jednom ze svých výpadů ukořistili a velblouda proto dodnes můžeme vidět i na plzeňském městském znaku.