Tato rejsa je nejznámějším a pravděpodobně také vůbec nejúspěšnějším tažením husitů za hranice Českého království. Sirotčí výprava Jana Čapka ze Sán k Baltu, která zajistila sirotčímu polnímu vojsku velikou kořist, uzavřela období spanilých jízd.

„Hle bratří, přiznávám se vám, že dosáhnuv v těchto místech konce světa, nemohu dále postupovati, protože mi v tom brání mořské vody!“
Jan Čapek ze Sán

Sirotci ani táboři však ze svých kořistnických výprav nepřivezli do Čech dostatečné množství zásob a další vydržování polních vojsk v Čechách, kde po další katastrofální neúrodě v roce 1433 reálně hrozil velký hladomor, bylo již téměř nemožné.

Většina navrátivšího se sirotčího vojska se po svém příchodu domů zapojila do probíhajícího obléhání katolické Plzně. Velblouda, kterého si s sebou husité přivedli, jim však plzeňští obránci při jednom ze svých výpadů ukořistili a velblouda proto dodnes můžeme vidět i na plzeňském městském znaku.



  1. Sirotčí vojsko se vydalo z města Český Dub do Horní Lužice
  2. Přes Frýdlantsko a dál podél toku Lužické Nisy k městu Penzig (Pieńsk)
  3. Bobrowice - spojení husitských armád s druhou částí sirotků z východních Čech okolo Hirschbergu (Jelenia Góra).
  4. Hlohov (Głogów) - po problematickém přebrodění Odry se připojil Petr Šafraněc s dvěma sty muži
  5. Spojená armáda táhla dál Velkopolskem k hraničnímu Santoku, načež zamířila na území Nové marky
  6. Zde se Sirotci okolo 10. června zmocnili města Friedeberg (Strzelce Krajeńskie), načež ve městě upálili tři katolické duchovní ve smolných sudech. Po této popravě se postupujícímu vojsku v Nové marce postupně vzdalo dvanáct měst.
  7. Mezi nimi se také vzdalo město Woldenberg (Dobiegniew).
  8. U dobře opevněného Landsbergu (Gorzów Wielkopolski) se k Sirotkům připojilo silné vojsko poznaňského hejtmana Sudivoje z Ostrorógu. Přesto město, bráněné zhruba tisícem obránců vojska nedobyla
  9. Husité se svými spojenci proto pokračovali dál k moři. Obsadili opuštěný Soldin (Myślibórz)
  10. Pokračovali k silně opevněnému městu Königsberg (Chojna)
  11. A dál k Arnswalde (Choszczno)
  12. V polovině června se přidal pomořanský vévoda Bohuslav ze Slupce podporovaný městem Starogard (Starogard Gdański) a několika dalšími pomořanskými šlechtici. Sirotci se svými polskými spojenci poté vstoupili na území Řádu, přitáhli k Schlochau (Człuchów)
  13. Vzápětí společně s hlavní polskou armádou vedenou Mikulášem z Michalówa oblehli 6. července mocnou řádovou pevnost Konitz (Chojnice). Jan Čapek nesouhlasil s polaky o nutnosti dobytí města a 22. červencek obránci útok snadno odrazili.
  14. Výprava od dalšího obléhání upustila a sirotci s Poláky zamířili na východ, k jádru Řádového území k vyplenění cisterciáckého opatství v Pelplinu
  15. Město Tczew bylo zapáleno a dobyto už po prvním útoku 29. srpna. V obsazeném Tczewě padlo do rukou husitů množství zajatců a dobyvatelé zde získali velkou kořist. Nechali zde na hranici upálit zajaté české žoldnéře bojující ve velmistrových službách.
  16. 1. září 1433 stanuli před opevněným přístavním městem Danzig (Gdaňsk). Výprava rozložila svůj tábor na Biskupské hoře nedaleko města, avšak dobře opevněný Danzig se Sirotci ani nepokoušeli déle obléhat.
  17. Po 4 dnech se vydali k moři, přičemž vypálili blízký klášter v Oliwě. 4. září pak stanuli na břehu Baltského moře. Dle kronikářů si husité u moře hráli jako malé děti a plnili své čutory mořskou vodou. Část sirotků byla u mořského břehu pasována na rytíře
  18. Od Danzigu ustoupilo husitské vojsko zpátky k Starogardu a zatímco mezi Řádem a polskou stranou probíhala mírová jednání, stahovali se sirotci dál na jih. Postoupili kolem Bydgoszczi
  19. U dobytého hradu Jasieniec (Zamek w Nowym Jasieńcu) 13. září 1433 uzavřeli sirotci mír s rytířským řádem a kolem poloviny října se vrátili zpět do Čech