Byl postaven na místě bývalého hradu z let 1275 - 1285. Hrad nechaly postavit neteře Kojaty z Hněvína Eufemie a Svatochňa. V roce 1285 se po hradu píše Milota, který byl z rodu erbu rozletité střely - ze Švábenic. Poslední se po tomto rodu uvádí v roce 1307 Vilém, jímž tato rodová větev Švábeniců vyhasla. Hradu poté zmocnil loupežný rytíř Friduš z Linavy, a po obléhání vojsky Jana Lucemburského, které je zaznamenáno i ve Zbraslavské kronice, byl hrad roku 1312 rozbořen. Brzy byl však obnoven a od roku 1346 ho drželi páni z Lipé. Zakrátko ho získali páni ze Šternberka a od roku 1381 držel jeho díl Petr z Kravař. V rodu pánů z Kravař byl i po dobu husitských válek a stal se základnou husitů. Proto byl roku 1422 obléhán a dobyt vojskem olomouckého biskupa Jana Železného.

Roku 1434 seděl na hradě Petr z Konice a roku 1448 Vok V. z Holštejna. Po smrti Jiřího z Kravař připadly Račice Václavu Černohorskému z Boskovic, který je vyženil s jeho dcerou Kateřinou. V roce 1468 byl hrad za česko-uherských válek obsazen vojáky Matyáše Korvína. Boskovicové drželi hrad až do roku 1568, kdy panství koupil Hanuš Haugvic z Biskupic. Ten nechal hrad přestavět na renesanční zámek. Po roce 1620 byl zámek zkonfiskován a vystřídalo se na něm několik majitelů. V 30.letech 19. století byl zámek empírově upraven baronem Mundym. V roce 1938, probíhala Mnichovská krize, se zámek stal generálním štábem Československé armády. Po roce 1945 sloužil zámek jako rekreační středisko a od roku 1959 je v něm zvláštní škola internátní a odborné učiliště.

Zdroj: wikipedia - Račice (zámek)