Pomník bitvy Na Běhání
Údajně nejkrvavější bitva husitských válek proběhla pod velením Prokopa Holého 16. června 1426 na výšině Běhání, která se rozkládala mezi Hrbovicemi, Tuchomyšlí (obě vsi zanikly v souvislosti s těžbou uhlí v 80. letech 20. století) a Trmicemi. Znamenala konec pokusu míšeňských markrabat a jejich spojenců o zdolání husitů silou na českém území. Husitské ztráty prý při ní činily jen 16 mužů, počet mrtvých křižáků se udávají různé prameny v nepříliš důvěryhodných desítkách tisíc. Před bitvou měli totiž křižáci odmítnout braní do zajetí.
Po bitvě ovládli husité celé Podkrušnohoří včetně Ústí, které mělo být zcela vypáleno a ležet několik let pusté. Údajná záchrana několika Míšňanů na přímluvu sochy Panny Marie v dnešním Bohosudově měla být prvním zázrakem, který založil slávu tamního poutního místa. Po celé 15. a 16. století byla bitva kališnickými autory adorována jako důkaz síly ještě jednotného hnutí.
Od konce 19. století sloužila vzpomínka na bitvu pro posílení sebevědomí rostoucí české menšiny v kraji. Po vzniku republiky zesílily snahy o vybudování pomníku na bojišti. Základní kámen byl položen roku 1925 a o rok později byl při 500. výročí bitvy odhalen. Jednalo se o vyhlídkovou věž, do jejíhož zdiva byly vloženy tzv. darovací kameny z míst, která měla vztah k husitství.
Pomník sloužil do roku 1938 jako shromaždiště místních Čechů při různých příležitostech. Po obsazení Sudet se stal nežádoucím, což vedlo k jeho spektakulární likvidaci při slavnosti letního slunovratu 21. 6. 1941, spojované pozdější českou literaturou s přepadením bývalého nacistického spojence SSSR, k němuž došlo o den později. Zbytky pomníku zůstaly neodklizeny na původním místě.
Po II. světové válce byly snahy o obnovu původní stavby zastaveny změnou politické situace. Roku 1952 byl s použitím některých darovacích kamenů postaven podstatně skromnější objekt přibližně na původním místě. Ten postupně mizel pod náletovou zelení v zapomnění oficiálních míst.
Od konce 70. let 20. století začala příprava území a později těžba v hnědouhelném lomu Chabařovice, která znamenala likvidaci obcí Tuchomyšl, Otovice, Vyklice, Zalužany a Hrbovice (poslední z nich byla zbořena zcela zbytečně, těžba na ploše jejího zastavěného území nikdy nezačala) a změnu reliéfu okolní krajiny. I lokalita původního pomníku byla těžbou zasažena, což vedlo k jeho rozebrání. Záměr na výstavbu bombastického památníku na Mariánské skále v Ústí n. L. zastavila sametová revoluce, po odvrácení nebezpečí likvidace Chabařovic bylo rozhodnuto o obnově pomníku na jejich území.
Repliku pomníku vytvořil v letech 1999-2000 kamenosochař Bartoloměj Štěrba z Kozojed za použití dochovaných darovacích kamenů.
Pomník stojí na západním úbočí návrší s kaplí sv. Jana Křtitele ve východní části města, vlevo od vjezdu silnice II/253 od Ústí. Území před památníkem, zastavěné nyní převážně katalogovými rodinnými domy, tvořilo tzv. Dolní předměstí Chabařovic, které bylo demolováno na konci 80. let 20. století v rámci přípravy na likvidaci celého města.
50.67018900° N, 13.95100300° Enavigovat
