Povídání o Mistru Janu Husovi na Krakovci

Hledíme-li dnes na hrdé zříceniny kdysi tak směle pojatého, velkolepě výstavného sídla hradu Krakovce, možná někteří zateskníme po časech, odžitých hluboko uvnitř minulých generací. V přítomné době, nebo chceme-li čase, je velice zatěžko pochopit modernímu člověku mohutnost duchovních, ale i zevních proudů, které skrytě i viditelně tekly a tečou ve své mohutné plodnosti napříč tisíciletími, budujíce na své pouti tradice, úspěšně odolávajících dosavadním pokusům odhalit cele jejich tajemství
Přijměme pozvání alespoň do krátkého vypravování o dnech, kdy se protivníci a ohrožovatelé pravdy jak duchovní tak světští, horšili a soptili a o kterých píše Mistr Jan Hus v Postile, „Koho chopí, an Kristovu pravdu přímo vyznává, toho proklínají, pohánějí, vypovídají, hrdlují, mučí i žalářují i usmrcují,“ o dnech, kdy Jindřich Lefl z Lažan mocný pán na Krakovci a v Náchodě a královský hejtman ve Vratislavi, choval nepokryté přátelství k Mistru Janu Husovi i skýtá jemu útočiště a ochranu právě zde, na Krakovci. Ze ztajené duše hradu povstává obraz Mistra Jana a zpřítomňuje jeho přemýšlení o pravdě boží. Tady na tom hradě, česky hodně psával, aby český duch a řeči nehynuly. V těchto zdech, sepsal svoji Obranu neboli Knížky proti knězi kuchmistrovi, v níž velmi jadrně dokazuje, že i nejhorší člověk je lepší než ďábel a dodává, že „kletba papežská nemůže mu škodit, leč by k ní se přidružila kletba boží.“ Odtud vyjížděl do okolních vsí a městeček kázat, napadaje pokrytectví, lakotu, prostopášnost i svatokupectví, ale projevuje se i jako láskyplný pastýř duší, …. „a kudyž se kolvěk obrátil, tam po něm lidé v zástupích šli a jeli a na vozích se všech stran k němu vezli.“ Zde na Krakovec, mu páni Jan z Chlumu a Václav z Dubé doručili výzvu krále Zikmunda, aby se dostavil do města Kostnice ke koncilu. Jeho věrní přátelé opatřili mu potají opis protokolu, na jehož základě se proti němu vedla žaloba. Odtud pak posílal v červenci 1414 obranné listy proti křivým udáním od svých nepřátel v jazyce českém, latinském i německém, vybízeje každého, kdo ho viní z kacířství, aby přednesl žalobu před arcibiskupem. Odtud též žádá a prosí krále Zikmunda, aby byl souzen veřejně, dokládá k tomu, že sice ví, jak těžké protivenství od nepřátel ho čeká, ale že je hotov „vydati každému počet ze své víry“ a vše podstoupit, třeba podniknout i smrt za uznanou pravdu.

V srpnu 1414 přebývá Jan Hus několik dní v Praze, a na Krakovec se vrací s písemným osvědčením o nevině ( není shledán kacířem ), které mu vydal v Praze právě přítomný papežský inkvizitor Mikuláš Condemone. Taky sám arcibiskup pražský Konrád z Vechty, dává písemné svědectví, že ne on, nýbrž papež ho obviňuje z kacířství.

Počátkem října zaslal Hus Pražanům z Krakovce srdečný list, ve kterém lituje, že se s nimi nemůže osobně rozloučit a vysvětlit jim křivé obžaloby, vedené proti němu českým duchovenstvem a žádal je, aby se nelekali a nermoutili, bude-li odsouzen, neboť je jim předem známo, proč se tak událo.
Zde na Krakovci, přes všechna varování, v něm dozrává pevné rozhodnutí, podrobiti se veřejnému výslechu na kostnickém koncilu. V předposlední den svého pobytu na Krakovci 10. října 1414 napsal dojemně vroucí a tklivý testament nejmilejšímu žáku, mistru Martínkovi z Volyně, s přiloženou prosbou, aby toho listu neotvíral, leč by si byl jist, smrtí Husovu.

Dne 11. Října 1414 za velikého nářku a kvílení svých posluchačů, opouští Mistr Jan Hus hostinný útulek na Krakovci a za doprovodu pánů, Václava z Dubé, Jana z Chlumu, Petra z Mladenovic a mnohých dalších jiných Čechů a jezdců stavu panského a rytířského, vydává se na cestu, ze které se již nevrátil. Jeho ctitel Ondřej Polák loučil se s ním slovy: „Bóh buď s tebú, mistře, zdá mi sě, že sě nevrátíš.“
Ke koncilu osobně došel „téhož roku v sobotu po svátku Všech svatých“ pod bezpečným glejtem uherského krále Zikmunda. Zde byl lstivě zajat a uvržen do tuhého žaláře. Ve vězení mistr Jan Hus „maje zmužilého ducha, volil raději zemříti než schvalovati zločinné nezřízenosti zkázonosného kněžstva.“
Na Krakovec, posílá ještě Mistr Jan Hus vzkaz, v památném listě psaném v kostnickém žaláři ze dne 29. června 1415 panu Jindřichu Leflovi z Lažan, jenž zní: „Pane Henrichu Lefle, buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť z dobrodějstvie, Bóh buď tvá odplata..“

Dne 6. července roku 1415 sbor kostnický nedbaje Kristových slov: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás“ ( J 15,12 ) a „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ ( Mt 7,1 ), dychtivě vydal Mistra Jana Husa, hotového bakaláře svatého bohosloví, světské moci k upálení na hranici, coby zatvrzelého kacíře.

„Druhého dne měsíce září téhož roku velmoži, páni šlechtici a vladykové Království českého a Markrabství moravského, napsali tomu kostnickému koncilu stížný list o nespravedlivém a nešlechetném odsouzení mistra Jana Husa, kazatele evangelia, na smrt, a přivěsili naň své pečetě, jak se slušelo.“ S velkou vážností, začíná vlnobití Husových myšlenek vířit Evropou. Jsou, v nich silně vtiskly zvyklosti a obrazy skutečnosti života.

Zemřeli již dávno všichni odpůrci a ti, kdož ho násilnou smrtí sprovodili ze světa, chtěje tak zničit vše smrtelné s ním spojené. Mistr Jan Hus, navzdory tomu je podnes živ, pravdu uhájil inkoustem i mluveným slovem a nadobro stvrdil vlastním životem. Jeho myšlenky nejsou udušeny a tak, tímto vykonaným dílem, ční nad svými nepřáteli a mluví k svému národu dnes, zrovna tak jako před staletími.

Jiří Sobek kastelán státního hradu Krakovce

Fotogalerie: Socha mistra Jana Husa v nadživotnl velikosti - autor: Milan Vácha.

Zdroj: www.hrad-krakovec.cz