Na jaře r. 1433 byl táborům umožněn průchod přes polské území do Spiše. Na přelomu 2. a 3. dekády měsíce dubna prošli táboři Haličí a 25. 4. stanuli pod hradbami Kežmarku, který toho samého dne padl a stal se pro tábory dočasnou základnou. Začalo plenění v okolí Kežmaroku a Jan Pardus se svými jízdními pronikl kolem Levoče ke Spišskému Podhradí se zbožím spišské kapituly. Na zpáteční cestě byla dobyta Spišská Nová Ves. V 1. dekádě května se všechny oddíly zase spojily a přes Liptov a Turec směřovaly na Kremnici, kde se zmocnily obrovské kořisti. Pak se výprava stočila směrem k Váhu, kolem 20. května prošla Žilinou a přes Vlárský průsmyk dorazila ke Krnovu. Tato výprava byla jednou z největších a nejúspěšnějších jízd mimo území zemí Koruny. Velice citelně zasáhla Zikmundovo území a demonstrovala tak údernou sílu vojska polem pracujícího s tím, že hlavním účelem výpravy bylo získání kořisti. Během 3 měsíců vojska urazila přibližně 1300(!) km, což je poměrně velká rychlost, a nelze proto předpokládat, že by výprava po sobě nechala zástupy oddaných příznivců kalicha. Ještě koncem r. 1434 si však kežmarský magistrát stěžoval Zikmundovi na kacíře, kteří se hlásili k utrakvizmu. Tato skutečnost by nevylučovala hypotézu, že husité měli spojence i za hradbami.



Spojení: 
  1. Na přelomu 2. a 3. dekády měsíce dubna prošli táboři Haličí a 25. 4. stanuli pod hradbami Kežmarku, který toho samého dne padl a stal se pro tábory dočasnou základnou
  2. Jan Pardus se svými jízdními pronikl kolem Levoče
  3. ke Spišskému Podhradí se zbožím spišské kapituly
  4. Na zpáteční cestě byla dobyta Spišská Nová Ves
  5. V 1. dekádě května se všechny oddíly zase spojily a přes Liptov a Turec
  6. směřovaly na Kremnici, kde se zmocnily obrovské kořisti
  7. Pak se výprava stočila směrem k Váhu
  8. a kolem 20. května prošla Žilinou
  9. přes Vlárský průsmyk
  10. dorazila ke Krnovu