V lese na úbočí západní strany Velkého Chlumu se nalézá sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého vytvořil amatérský sochař a rodák z nedalekého Bořitova Stanislav Rolínek v roce 1927 pomocí hasičské sekerky a poloviny nůžek na stříhání ovcí.


navigovat49.442778° N, 16.587778° E

Rolínek proslul zejména vytvořením gigantické sochy prezidenta T.G. Masaryka (ve své době největší socha ve střední Evropě) a slavnou Jeskyní blanických rytiřů v Rudce u Kunštátu. Reletivně málo je ovšem známý fakt, že v blízkosti svého rodiště vytvořil Rolínek po okolních lesích několik dalších soch a plastik. Nejznámější z nich umístil tento sochařský samorost na úpatí Velkého Chlumu. Vytvořil zde totiž – hasičskou sekerkou a půlkou nůžek na stříhání ovcí - krásné sousoší husitských osobností v nadživotní velikosti. Uvidíte tak vedle sebe Mistra Jana Husa, Jana Žižku z Trocnova a Prokopa Holého. Toto sousoší je vytvořeno z pískovce, roku 1996 bylo restaurováno a dodnes vypadá „jako nové“.

Sousoší bývá - většinou a ne zcela správně - nazývané Sousoším husitských bojovníků a pokud se vám líbilo v Rolínkově a Burianově Jeskyni blanických rytířů, nenechte si ujít ani toto jeho volně přístupné dílo na úpatí severozápadní strany kopce Velký Chlum (464 m) Rolínek si totiž po několika pokusech sochařskou práci oblíbil, a proto již v roce 1927 nalézá na úpatí Velkého Chlumu vhodnou pískovcovou skálu a zahajuje své další dílo, které dokončil v průběhu tří měsíců. Jedná se o tzv. Husitské sousoší, zobrazující „velké vůdce“ tohoto hnutí, tedy Žižku, Husa a Holého. Většina díla údajně vznikala v noci, protože zdejší hajný Rolínkovi vstup do lesa (s)prostě zakázal. Tento zákaz zrušil až boskovický „vládce“ Mensdorff-Pouilly, který ovšem svým rozhodnutím Rolínka natolik zmedializoval, že ten ztratil veškeré soukromí pro svou práci. Většině lidí se sousoší velmi líbilo, výjimkou byl bořitovský katolický děkan Mazal, který ihned proti Rolínkovi zahájil svůj velký „čarodějnický proces“.

Proč si Rolínek vybral právě toto téma nevíme, ale předpokládá se, že tímto sousoším Rolínek připomíná historickou událost, kdy v roce 1423 tábořila husitská vojska právě pod Velkým Chlumem. Sousoší postav Mistra Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého má rozměry přibližně 4 x 4 x 2,5 metru, přičemž jednotlivé postavy se takřka dotýkají. Dynamičnost sousoší zvyšuje fakt, že husité nestojí na stejné úrovni. Nejvýše stojí Jan Hus v dlouhém taláru. Pravou ruku na srdci, levou na knize a vedle ní pohár (tedy ne, že by Jeník tak chlastal, myslím liturgický). Tato postava má také nejpropracovanější obličej ze všech.

Vlevo od Husa – a o něco níže – stojí ve svém typickém postoji jednooký vojevůdce Jan Žižka Trocnovský. Na hlavě má oblíbenou kšiltovku té doby zvanou poděbradka, v jedné ruce drží štít se znakem kalicha a ve druhé hen ten oný klacík, tedy palcát. Pod Husem se nachází Prokop Holý. Na hlavě přilbici, v jedné ruce opět štít s kalichem, ve druhé okovaný cep – zkrátka bojovník každým coulem … jen nohy mu chybí. A protože se nedochovaly žádné nákresy sousoší, nevíme, jestli se jednalo o plánované provedení nebo je dílo nedokončeno. Ať´ tak nebo tak, Prokop prostě končí koleny. Je přitom zajímavé, že při hledání vzoru pro Rolínkovo zpodobnění se našel podobný Žižka v Čáslavi, Hus v Nové Pace a Holý nikde.

Na závěr jsem si nechal pár slov o autorovi díla a nškolik náhodně objevených „kuriozit“, vázajících se ke vzniku Husitského sousoší. Stanislav Rolínek se narodil 9.února 1902 (také Vodnář) v Bořitově, v rodině pivovarského dělníka a zemědělské dělnice. Po roce mu umírá otec a matka uživila rodinu jen za cenu velkého odříkání. Standa se vyučil čalouníkem a pracoval v sousední Černé hoře. Ve dvaadvaceti letech onemocněl souchotinami, od roku 1924 se léčil v plicním Sanatoriu a pak opět rok pracoval v brněnské Božánkově továrně na nábytek. Pro nemoc však zaměstnání opouští. Již od mládí se živě zajímal o umění, nejprve maloval a posléze přešel k sochařství. Mezi jeho první pokusy můžeme řadit polovypuklou plastiku dívčí tváře, kterou najdete v opuštěném pískovcovém lomu na jižním úpatí Velkého Chlumu. Lidé se mu tehdy smáli, a tak se „uklidil“ na severozápadní zalesněnou stranu, kde vytvořil - v nadživotní velikosti - sousoší s husitskými osobnostmi. Dílo vzbudilo poměrně velkou pozornost a psal o něm regionální tisk i celorepublikové deníky. Rolínek však současně proti sobě pobudil bořitovského děkana Mazala, který dal Rolínka do „místní klatby“ a na žádném ze svých kázáních neopomněl pranýřovat nového ďábla …

Poté se již na Standu Rolínka „vrhnul“ kunštátský starosta a podnikatel František Burian a nechal ho vytvořit Masarykovu sochu a jeskyni s Blanickými rytíři. Od roku 1929 pak Rolínek obdržel stipendium ke stufiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal žákem profesora Otakara Španiela. Po roce musel školu ze zdravotních důvodů přerušit a 11.července 1931 v rodném domku umírá. Jeho cenné olejové malby – mimo jiné Madon - jsou dodnes majetkem mnohých bořitovských občanů.

O Stanislavu Rolínkovi nevyšla nikdy žádná ucelená monografie, ale jen menší brožury. A přitom je zajímavé, že se o něm zmiňují různé zahraniční publikace a dokument o Rolínkovi natočila i Česká televize. Pozoruhodně byla Rolínkova postava veřejnosti podána soudruhy v 70. letech minulého století, kteří popsali Stanislava takto: „Chudičký, proletářský a nezměrně pracovitý samouk Rolínek, štvaný klerikální záští za své kališnické dílo na Chlumu, je vykořisťovaný podnikavým kapitalistou Burianem, který pod rouškou mecenášství vysává z umírajícího, těžce nemocného umělce, poslední špetky sil, aby zrealizoval své velikášské ambice.“. Proti autorovi tohoto článku se zvedla vlna odporu, ale tajemník OV byl spokojen …

K sousoší, které je celoročně volně přístupné, se dostanete po TZ z různých směrů, nejlépe po zelené TZ z Bořitova u Černé Hory nebo po červené a poté (od rozcestníku Pod Malým Chlumem) zelené TZ z osady Huť Svaté Antonie (autobusová zastávka Obora - Hutě).

Zdroj: www.turistika.cz - Sousoší husitských bojovníků