Před začátkem léta v roce 1914 se sešli pánové ze Zpěváckého spolku v tehdejší vinárně na vodňanském náměstí, aby připravili hudební program k jeho slavnostnímu odhalení. Stavba pomníku začala dne 22. června t. r. a předpokládalo se, že po dokončení v průběhu prázdnin bude slavnostně představen veřejnosti. Jejich úsilí se však nenaplnilo, protože vzápětí došlo k atentátu na následníka trůnu v Srbsku a následně Rakousko-Uhersko vstoupilo do války, která se rozrostla ve světový konflikt. Válečné události, nejenže zabránily slavnostnímu odhalení tohoto díla, které tím paradoxně nebylo tak odhaleno až dosud, ale také rozprášily veškeré spory, které realizaci pomníku provázely.


navigovat49.147778° N, 14.175556° E

Poprvé se odkazu Petra Chelčického „nejslavnějšího muže v okolí Vodňan“ pravděpodobně ujala selská beseda „Chelčický“ svým provolání z 21. května 1871.

V roce 1905 se podařilo naplnit úsilí fondů na zřízení pamětních desek ve Vodňanech, a to básníka, spisovatele a dramatika Julia Zeyera, básníka a notáře Otakara Mokrého a zakladatele průmyslových škol v Čechách dr. Antonína Majera. Všechny desky byly odhaleny v jediný den, a to 13. srpna, při příležitosti srazu rodáků. Tento úspěch se stal velkou motivací pro podobné počiny v 1. polovině 20. století v našem regionu.

Právě Spolek pro zbudování památníku Chelčickému v Chelčicích se sídlem ve Vodňanech využil podporu i nadšení veřejnosti a začal získávat členy převážně z Chelčic i Vodňan a především dobrovolné finanční příspěvky. Zřízení pomníku podporovaly obě obce. Obecní zastupitelstvo v Chelčicích 11. dubna 1911 poskytlo bezplatně spolku vybrané místo pro stavbu. Ve stejném roce 18. prosince obecní zastupitelstvo ve Vodňanech souhlasilo s převodem zbylých financí z fondu na pamětní desky J. Zeyera a O. Mokrého do fondu budoucího památníku Petra Chelčického.

V roce 1912 na doporučení výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze byla uzavřena dohoda (úmluva) se sochařem Františkem Bílkem o provedení reliéfu Petra Chelčického. Ve stejném roce bylo jeho zhotovení publikováno v časopise Český svět. Předpokládalo se, že pomník bude zhotoven a odhalen v roce 1913. V Chelčicích bylo vydáno stavební povolení a Jan dědiční princ ze Schwarzenbergu souhlasil s bezplatným odběrem kamene ze syenitového lomu ve skočickém revíru. Kameníci a stavitelé z Vodňan a okolí předložili své nabídky finančních nákladů na realizaci pomníku.

Po osmi letech úsilí však stále nebylo k dispozici dostatek prostředků. Spolek se ocitl ve finanční tísni a navíc mu ubývalo i členů. Řešením se jevilo přesunutí stavby do Vodňan a získání tak chybějících financí z pokladny města. Dne 1. června 1913 valná hromada spolku přijala tento návrh výboru, který pochopitelně vyvolal nejen obrovskou diskusi, ale především rozdělil dosud spolupracující občany Chelčic a Vodňan. Situaci řešila dokonce i Národní rada česká, kterou v našem regionu zastoupil Jan Malkus, rolník z Pasek u Protivína. Vodňanští se však chopili příležitosti získat památku na svůj katastr a bývalý poslanec sněmu Českého království musel vzhledem k pokročilým rozhodnutím a událostem na změnu rezignovat.

Dne 15. května 1914 bylo vydáno stavební povolení pro stavbu pomníku v městském parku na pravé straně při vchodu. Místo vybrala komise ve složení: sochař František Bílek, purkmistr Ferdinand Mašek, ředitel spolku Karel Linhart a sládek vodňanského pivovaru František Hrubý. Po zrealizování stavby ještě v roce 1915 muselo město Vodňany doplatit vzniklý schodek v nákladech na výstavbu pomníku Petra Chelčického ve Vodňanech.

Dovoluji si tvrdit, že k usmíření obou obcí Chelčic a Vodňan v otázce zbudování pomníku došlo až téměř po 30 letech v roce 1946. Tehdy se 22. září vydal průvod od Husova sboru ve Vodňanech k novému pomníku Petra Chelčického v Chelčicích, díla sochaře Jana Vítězslava Duška z Tábora.

Zdroj: www.muzeumvodnany.cz - Památník Petra Chelčického