Ostaš
Tajemná pověstmi opředená stolová hora Ostaš s pískovcovými skalními útvary. Její severovýchodní část poklesla zhruba o sto metrů podél tzv. polického zlomu. Vznikla tak dvě samostatná skalní bludiště – Horní labyrint na horní kře a pod ním Dolní labyrint s Kočičími skalami.

navigovat50.558923° N, 16.206078° E

Sluj Českých bratří

V Dolním labyrintu se nachází další tajemné místo. Je to přes třicet metrů dlouhá úzká skalní sluj, v níž po porážce stavovského povstání údajně konali tajné bohoslužby Čeští bratři. Na podzim roku 1921 dokonce polický knihař Antonín Krtička oznámil, že pod nánosy písku objevil kámen s vytesaným letopočtem 1627, který mohl kněžím sloužit jako oltář. Protože však Čeští bratři na Policku nikdy nepůsobili, považují historici jeho nález za dobovou mystifikaci. Antonín Krtička byl nejen knihař, ale i zanícený propagátor turistiky na Policku. Vzhledem k tomu, že Sluj Českých bratří je turisty dodnes hojně navštěvovaná, lze jeho mystifikaci považovat za velmi zdařilou.

Husitská mincovna

Romantická skalní zákoutí podněcují fantazii. Jedna lidová pověst praví, že ve sluji poblíž Kočičího hradu měli husité mincovnu, v níž ze stříbra a ze zlata uloupeného v klášterech razili vlastní mince. Když pak zdejší kraj opustili, zůstalo po nich ve sluji nesmírné bohatství. Dnes již nikdo neví, kde se mincovna nacházela a husitské poklady zůstávají lidským zrakům navždy skryty. Ale raději po nich nepátrejte. Jiná pověst totiž říká, že ostašské skalní labyrinty jsou natolik rozlehlé a nepřehledné, že v nich může člověk bloudit až do smrti…

(Zdroj: http://www.lesycr.cz/o-nas/casopis-lesu-zdar/Stranky/zlomena-stolova-hora-ostas.aspx)

 

Žižkova lípa na Ostaši

Nedaleko od původního dřevěného hostince na Ostaši vyrostla u lesa ohromná lípa. Její silný kmen Ostaš - bývalý hostinec, v popředí Žižkova lípa se ve výšce asi čtyř metrů rozdvojoval.

Kolem roku 1880 žil vedle lípy v chaloupce, kde potom hospoda byla, chudý dřevař jménem Špulák.

Ten jednou ráno vylezl na lípu, aby něco květu natrhal. A tu nad místem, kde se lípa rozdvojovala, uviděl podivný jakoby suk s chomáčem. Po prozkoumání s úžasem shledal, že je to klín zaražený do kmene, jenž běhěm staletí s ním úplně srostl a chumáč není nic jiného, než cop ženských vlasů, který byl kdysi i s klínem do kmene zaražen.

Znovu si s hrůzou můžeme zavzpomínat na dávné doby roku 1421, kdy poličtí byli přepadeni zde na Ostaši katolickými Slezany.

Tito "obránci" katolické víry užívali s oblibou přímo děsného způsobu mučení husitských žen Ostaš - Žižkova památná lípa i docela mladých dívek. Věšeny byly za vlasy a po dlouhém mučení nakonec ubity k smrti.

I Jan Žižka navštívil při svém tažení vrchol Ostaše, hromadný to hrob polických obyvatel. Prodlel u mohyly smrti celou hodinu. Pak sestoupil níže a znaveně spočinul pod onou lípou. Jeho oko hledělo k Boru, kde za ním Slezsko se rozprostírá a řekl svým hejtmanům ... "tam se podíváme a bude to za Ostaš!"

Žižka pomstu na Slezanech neprovedl, stihla ho u Přibyslavi roku 1424 smrt. Jeho nástupce Prokop Holý však podnikl v roce 1425 velkou výpravu válečnou do Slezska a krutě obyvatele Policka pomstil.
To bylo za Ostaš!

Mohutná údajná Žižkova lípa tam na Ostaši padla v roce 2013, však zda to byla ta, pod kterou Žižka seděl, nevíme, ale klín ten, byl k vidění ještě ve třicátých letech 20. století. (Zdroj: http://vinnetou.site.cas.cz/rousek/POVESTI/povest08.html )