Basilejský koncil
Basilejský koncil, podle dalších měst jednání označovaný také jako basilejsko-ferrarsko-florentský koncil byl svolán papežem Evženem IV. do švýcarské Basileje, což odráželo přání řady účastníků jednat mimo území některé z tehdejších evropských velmocí či papežského státu.

navigovat47.564807° N, 7.5988115° E

Basilejský koncil, podle dalších měst jednání označovaný také jako basilejsko-ferrarsko-florentský koncil byl svolán papežem Evženem IV. do švýcarské Basileje, což odráželo přání řady účastníků jednat mimo území některé z tehdejších evropských velmocí či papežského státu.

Basilejský koncil dojednal sjednocení s některými východními církvemi; unie s řeckým pravoslavím však nepřežila dobytí Konstantinopole. Koncil znamenal definitivní vítězství papalismu nad konciliarismem v římskokatolické církvi, tedy porážku představy, že koncil je nadřazen papeži.

Basilejská kompaktáta, smlouva koncilu s husity, pomohla kompromisně vyřešit nábožensko-politickou situaci v českých zemích, nebyla však později církví potvrzena. I když koncil vykonal některé reformní kroky, základní problémy katolické církve té doby vyřešeny nebyly, jak ukázal vznik reformace o půl století později.

(zdroj: wikipedia - Basilejský koncil)

Basilejská kompaktáta (též Jihlavská kompaktáta) jsou výsledky ujednání mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech, která se konala v letech 1433 až 1435 a byla potvrzena v Basileji v červenci roku 1436. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání z kalicha pro všechny příslušníky utrakvistických frakcí církve.

Kompaktáta byla vyhlášena v Jihlavě, ale jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení Basilejského koncilu, které podepsali papež Evžen IV. a císař Zikmund Lucemburský. Část textu v češtině a v latině hlásají dvě kamenné Kompaktátní desky, jež byly osazeny na zeď kaple Božího Těla na Karlově náměstí v Praze.

Tyto úmluvy mají význam i pro všechna následná evropská protestantská hnutí, která přijala za jeden ze svých základních požadavků a odlišností oproti Římu původně husitské přijímání pod obojí způsobou.

(zdroj: wikipedia - Basilejská kompaktáta)


14. srpna 1431 koalice husitských svazů pod velením Prokopa Holého rozdrtila vojska čtvrté křížové výpravy v bitvě u Domažlic. Teprve tato porážka odradila zahraniční nobilitu a vysoké církevní hodnostáře od dalších pokusů podmanit kacířské Čechy silou a z jejich strany začal sílit tlak na urovnání konfliktu diplomatickou cestou. Tohoto stavu věcí využil legát apoštolské stolice v Čechách, Uhrách a Německu kardinál Giuliano Cesarini, jenž zahájil s husitskými předáky přímé rozhovory o jejich přítomnosti na právě probíhajícím basilejském koncilu, kde by získali možnost vést diskusi o platnosti čtyř pražských artikulů. V srpnu 1432 padlo na husitském sněmu v Kutné Hoře definitivní rozhodnutí o české účasti a současně byli zvoleni i delegáti, kteří se měli rozmluv účastnit. Poselstvo vyrazilo na cestu v prosinci a do Basileje dorazilo 4. ledna 1433. Veřejné slyšení, kde se ve vzájemné rozpravě utkali čtyři bohoslovci z každé strany, bylo zahájeno šestnáctého dne téhož měsíce. Z katolické strany proti husitům stáli doktoři teologie a renomovaní znalci křesťanské věrouky, přesto se jim ani po třech měsících nepodařilo vyvrátit žádný z pražských článků. Hovory by pravděpodobně pokračovaly i v dalších týdnech, nicméně počátkem dubna nedostatek finančních prostředků přinutil české poselstvo požádat o zabezpečení zpáteční cesty. Politický tlak ze strany papeže Evžena IV., císaře Zikmunda a říšských knížat přiměl koncil 8. dubna urychleně schválit vlastní delegaci, která měla vyrazit na cestu spolu s husity a pokračovat v debatě na půdě české metropole. Úkolem vyslanců bylo zejména poznat české poměry, zúčastnit se husitského sněmu, držet při životě naděje na dohodu s husity a podporovat českou katolickou stranu. Obě poselstva dorazila do Prahy 8. května a první rozprava byla na tzv. svatotrojickém sněmu zahájena 12. června. V tomto meziobdobí navázali legáti koncilu první kontakty s představiteli umírněných husitů v čele s Menhartem z Hradce a konzervativními mistry pražské univerzity, kteří se nedokázali smířit s tím, že univerzita přestala zaujímat takovou úlohu, jaká jí náležela na počátku revoluce. Současně postřehli, že by se jim mohlo podařit na svou stranu získat i populárního kněze a vůdce husitského středu Jana Rokycanu, čímž by se jim otevřela cesta k izolaci radikálů. Právě tyto kontakty se odrazily v pozdějším jednání, které basilejští vyslanci záměrně prodlužovali, aby získali čas pro zajištění širší podpory a dalších informací. Přímí aktéři svatotrojického sněmu ze strany radikálně smýšlejících husitů si tuto skutečnost začali brzy uvědomovat a uchýlili se k politickému nátlaku. Zmocněncům koncilu bylo naznačeno, že v případě neochoty k ústupkům, bude oblehnuta Plzeň. Ti dobře chápali, co by pád města znamenal pro místní katolickou stranu, přesto nebyli schopni dosáhnout přijatelného kompromisu a 11. července opustili Prahu. Ani jedna ze stran si však nepřála zpřetrhat vzájemné vztahy, a tak spolu s legáty odjíždělo do Basileje tříčlenné husitské poselstvo. 14. července, obě delegace dorazily do Lokte a první husitské kontingenty přitáhly k připravené Plzni.

Po bitvě u Lipan Zbaveni hlavního argumentu, kterým byla síla polních vojsk, byli husité nuceni slevit ze svých požadavků na uznání závaznosti kalicha pro Čechy a Moravu a spokojit se s uznáním svátosti přijímání podobojí pouze tam, kde byla již takto podávána.


foto: Věnceslav Černý: české poselstvo na basilejském koncilu

Zdroj: wikipedia - Bitva u Lipan